DĚDEČEK Z POHÁDKY
,,Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!"
J. A. Komenský
Mateřská škola – bezpečné místo pro všestranný rozvoj dítěte...
,,Holky, dnes se tu zastavil pán, aby se zeptal, jestli by mohl přijít zahrát divadlo k nám. Nic za to nechce, představení bude ZADARMO. Vypadal jako takový DĚDEČEK Z POHÁDKY, a tak jsem souhlasila, ať přijde." Tuto informaci nám před pobytem venku sdělila paní ředitelka. ,,Co je to za pána a kdy přijde?" zajímalo mě. ,,Nevím, ale chci abyste o něm věděli, až přijde. Bude to ZADARMO.. a pak mně řeknete, jaký to divadlo bylo."
Pár dní uplynulo a DĚDEČEK Z POHÁDKY se zjevil. Na první pohled velmi upravený starší pán, v plášti, s kloboukem na hlavě. Během chvíle si nachystal ve třídě pomůcky. Ptala jsem se, jak dlouhé to představení bude a o čem je. Řekl mi, že uvidím a na konci prý má připravené otázky pro děti. ,,Jaké otázky?" chtěla jsem vědět. ,,Jak jsou spokojené doma. Jak jim říká maminka.." Moc se mi to nelíbilo, projevila jsem nevoli a začala se vyptávat ostatních, jestli ho někdo zná. NEZNAL.
Mezitím se třída začala plnit dětmi z celé školky. DĚDEČEK Z POHÁDKY nelenil a šel za naší asistentkou, kterou požádal o dokumentaci na svůj fotoaparát.
Celé jsem to pozorovala a čekala, že má kolegyně, zástupkyně nějak zasáhne. Nic se nedělo, a tak jsem dotyčné řekla, ať nefotí a do celé situace jsem se vložila. Představení bylo cca dvacet minut. Byly to takové říkanky s velkými obrázky. Po jeho skončení se pán zeptal na jednu otázku, děti nereagovaly a tak dál s otázkami nepokračoval.
Jelikož mě jeho původ a záměr stále vrtal v hlavě, vypravila jsem se přímo k němu, aby mi situaci objasnil. Cestou z jednoho konce třídy na druhý jsem přivzala paní zástupkyni, protože jsem chtěla, aby u našeho rozhovoru byla přítomna moje nadřízená.
Zajímalo mě, proč přišel do MŠ? Byl před důchodem učitel? NE. Hrál divadlo? NE. Tak proč tu je?
Pán nevěděl, že obrázky, které má namalované na kartónu pocházejí z večerníčku a celý ten rozhovor byl zvláštní. Při odchodu se za ním hrnula skupinka dětí, která mu začínala sdělovat osobní informace. Ihned jsem je poslala do kmenové třídy a byla z celé situace znepokojená.
Zapamatovala jsem si jméno, kterým se DĚDEČEK Z POHÁDKY představil a večer jsem pátrala na internetu. Měl vytvořené 4 různé profily na sociální síti a jejich obsah…Fuj. Sexuální tématika, hanlivé vyjadřování o ,,zvrácenosti světa" atd. Udělalo se mi špatně od žaludku a během minuty jsem vytvořila řetězové telefonické spojení – zástupkyně – ředitelka.
Druhý den jsme se DĚDEČKEM Z POHÁDKY ještě hodně zabývali. Nevím, co byl ten pán zač, ale svůj um ukázal i v jedné školce v sousedství, což vedení uklidnilo.
Tato zkušenost mě přiměla zamyslet se nad tématem BEZPEČÍ. Jak kontrolu nepřehánět, nikomu neuškodit, ale zároveň nic nepodcenit. Aneb jak praví staré české přísloví : ,,Opatrnosti není nikdy dost".
Když ráno předávám svůj poklad do péče paní učitelky, předávám ho s důvěrou, že o něho bude co nejlépe postaráno. Nevím, co se děje za zavřenými dveřmi a ve skrytu duše se ,,modlím", aby měl kolem sebe fajn lidi, kteří si na něm nebudou léčit svoje mindráky. Spoléhám na to, že se nám vrátí zpět domů v pořádku. I když jako učitelka chápu, že některé šrámy z boje se u kluků obzvláště cení a předejít se jim stoprocentně nedá.
Téma bezpečí se často skloňuje v různých knížkách a podcastech. Je to proto, že je velmi zásadní. Dítě, které se cítí bezpečně, se může uvolnit a přirozeně vzdělávat. Bez této klíčové základní sociální potřeby to nelze. Může zažívat pocity napětí, úzkosti, ohrožení a spouštějí se u něho obranné mechanismy. Lidé pracující v této instituci by měli těmi bezpečnými osobami být a do prostoru MŠ by měli mít přístup pouze ,,bezpeční lidé".
Nechci rozebírat systém uzamčení prostoru, pověření osob ani security u vchodu, chci poukázat na zdravý, selský rozum a kolektivní vědomí všech.
Někteří lidé umí jen výborně sehrát divadlo, jsou mistři masek, bylo by dobré o této skutečnosti vědět a situaci nepodceňovat.